Univerzální mňamka! Promyjte ji a připravuje podobně jako rýži. Na sladko i na slano. Je rychle hotová a uspokojí každý mlsný jazýček. Ráno jako sladká kaše, k obědu příloha k dušeným jídlům i omáčkám. Večer ji přidejte do salátů, polévek nebo zapečte se zeleninou. Po karbanátcích z ní se jenom zapráší a čokoládový dortík z quinoy je dokonalou tečkou.

Quinoa je přirozeně bezlepková pseudoobilnina. Výborně zpestří a ozdraví vaši kuchyni. Hodí se jako příloha a ostudu neudělá ani jako samotný základ jídla. Můžete si s ní opravdu vyhrát a připravit ji na sladko i na slano, zapékat, použít jako zavářku do polévek nebo ji přidat do vegetariánských karbanátků. Chutná teplá i za studena.

Základní recept: quinou v cedníku propláchněte dvakrát vroucí vodou, poté zalijte 2,5 násobným množstvím vody a vařte 15 minut. Případně nechte ještě pod poličkou dojít.

Využití:

• příloha, do rizot - používejte úplně stejně jako rýži, k dušeným jídlům, asijským pokrmům, omáčkám
• do salátů - díky své nadýchané konzistenci je ideální do lehkých svěžích salátů (s rajčetem, avokádem nebo i ovocem), ale např. i k pečené nebo grilované zelenině
• náplně - do plněných rajčat, paprik, zelných listů, ale např. i do náplní na quiche
• karbanátky a placičky - viz časopis Dobroty podzim 2017 str. 18
• nákypy slané i sladké - quinou uvařte podle základního receptu a dál s ní pracujte stejně jako s rýží
• snídaně - recept na snídaňovou krémovou quinou naleznete zde
• Quinoovo-kokosové kuličky - recept na neobvyklé kuličky naleznete zde

Merlík chilský aneb quinoa se tváří jako novinka zdravého stravování. Není však novější plodinou než pohanka nebo proso, v jihoamerických Andách se pěstovala už před 4 000 lety. Inkové ji považovali za posvátnou a po bramborách pro ně byla druhou nejdůležitější plodinou. Na rozdíl od brambor nebo kukuřice si po objevení Ameriky cestu do Evropy nenašla, naopak Evropané její pěstování potlačili a udržela se v nehostinných a odlehlých oblastech. Postupně se za podpory místních vlád a různých asociací opět rozšířila a dnes jsou největšími pěstiteli Bolívie, Peru a Ekvádor. První pokusy o pěstování quinoy i v Evropě a jinde už však také proběhly. Myšleno je pěstování pro zemědělské využití. Quinou jako okrasnou rostlinu totiž v našich zemích už dávno máme - pěstuje se často v botanických zahradách.

Quinoa existuje v několika stovkách variant, které se liší barvou semen. Nejběžnější a nejrozšířenější je bílá, často se prodává i červená a černá varianta quinoy. Všechny tři varianty chutnají prakticky stejně, ale červená a černá zůstávají po uvaření pevnější a působí „celozrnnějším" dojmem.